Pozdravy kazatelské rodinky 4

Milé sestry a bratři, milí přátelé z veselského sboru,

opět Vás chci pozdravit a popřát hezký den. V prvním emailu jsem Vám psal, že se do „pozdravů“ možná zapojí i další. Mohu Vám prozradit, že s několika lidmi už jsme domluvení. Tentokrát Vám přinášíme zamyšlení od Marka Harasteje nad aktuálním děním.


Slovo roku na „K“

Nejrůznější ankety volí každý rok „slovo roku“. Slovo, které nejvýstižněji charakterizuje uplynulý rok a jeho dění. Není vůbec nutné debatovat o tom, co bude slovem roku 2020. Začíná na „K“ končí na „S“, ale ani upřímně věřícím se nevybaví slovo Kristus. Naopak všichni žijeme v zajetí slova koronavirus, které reprezentuje breberku tak malou, že si jako laici její velikost ani nedovedeme představit. O to paradoxnější se jeví, že této malé mršce se podařilo to, co nezvládli ani nacisté, ani komunisté, ani bůh konzumu. A to nejen zavřít naše modlitebny, ale zasáhnout církev v její vlastní podstatě, zrušit církev jako společenství. Nechci přidávat další slova do nekonečných debat, proč se to stalo, jak celou situaci zvládnout, ani jestli to které opatření je nebo není nezbytné. Jsme občané státu a jako takoví se chceme chovat odpovědně zvláště v situaci, kdy podstatnou část naší církve tvoří ti nejzranitelnější, tedy senioři a lidé s jinak oslabenou imunitou. Nejsem virolog ani epidemiolog, abych spekuloval, jak a kdy celá krize skončí. Ostatně ani sami odborníci se neshodnou. Nicméně s velkou pravděpodobností současná omezení budou trvat týdny, možná měsíce, podle některých možná i déle než rok. To je hodně dlouhá doba a už teď začíná být zřejmé, že tato krize nevratně ovlivní a změní naši společnost. Opět musím konstatovat, že nejsem ekonom, abych správně odhadl ekonomické dopady, ale pravděpodobně zkrachuje řada firem a jiné nové vzniknou. Pravděpodobně si řada lidí zvykne na home office a rovněž firmy se naučí komunikovat se svými zaměstnanci pracujícími z domova. Lidé začnou více nakupovat na e-shopech a platit bezhotovostně. A není zřejmé, do jaké míry a v jaké formě se obnoví zájem o odvětví, u kterých jsme si museli uvědomit, jak jsou zbytná, jako je živá kultura, profesionální sportovní soutěže nebo komunitní spolky a jestli i zde nenastane výraznější přesun do virtuálního prostoru. Nikdo nedovede odhadnout dopad na politiku a důvěru občanů v politiku a občanskou společnost. To vše jsou však jenom spekulace, které mohou být zajímavé, ale zůstanou pouze domněnkami. To, co mě zajímá více, je otázka, jaká bude církev po koronaviru? Odpověď možná některé nepotěší, ale to, co víme už teď je, že nebude stejná. Církevní společenství jako každé společenství má svou dynamiku. V současnosti vidíme hodně snahy, jak udržet chod církve i v této nelehké době. Internetová kázání (a díky za všechny, které jsou nyní k dispozici), přímé přenosy, ani diskuze na Facebooku nikdy zcela nenahradí možnost „dýchat stejný vzduch“, jakkoli je to někdy fyzicky i emocionálně náročné. Pro řadu lidí je církev především společenství a to teď chybí. Pro ty, kteří jsou chválící typy nikdy písnička z Youtube nenahradí možnost společně chválit Boha zpěvem a virtuální Večeři Páně podstatnou pro řadu z nás si ani nedovedu představit. Jaká bude tedy církev po koronaviru? Přiznávám, že nevím. Možná menší. Možná si část lidí už nenajde cestu do společenství, kde se vazby na delší dobu přerušily. Možná bude méně spontánní a budeme se muset opět učit spolu diskutovat tváří v tvář a ne zpoza monitoru a krátkých vyjádření na chatu. Možná v důsledku chybějícího korektivu společenství bude teologicky rozmanitější, snad žel i rozdělenější. A možná bude lepší. A to je ten důvod, proč jsem se rozhodl napsat tento článek. Možná právě z této krize vyjde církev mnohem blíže Kristu, dynamičtější a více jako společenství než jako organizace. Možná pojmeme současnou krizi jako výzvu a až krize skončí, budeme si blíže, než jsme kdy byli. A k tomu bych rád nabídl několik podnětů.

  1. Tím prvním je osobní vztah s Bohem. Nemyslím tím rychle přečtený úryvek z Bible, abych splnil svou náboženskou povinnost a většinou ani to ne, ale neuspěchaný čas prožitý v Boží přítomnosti. Čas jen tak přemýšlet o našem Spasiteli, čas naslouchat jeho hlasu, čas nejen číst, ale i rozjímat nad Písmem a hledat Pána Boha nebo jak říká žalmista, očekávat na Hospodina.
  2. Další výzvou je rodina. Již dlouho se potýkáme s krizí rodiny, rozvody jsou u nás téměř stejně časté jako v běžné populaci a rodinné bohoslužby se téměř vytratily. Především my muži jsme často rezignovali na svou roli duchovních vůdců svých rodin. Naší výmluvou byl často „čas“. Práce, práce a zase práce, a když už byla sobota a pracovat jsme nemohli, tak jsme se zahltili sborovými povinnostmi. Chystali úkoly, kázání, seděli na výborech a neuvědomovali si, že to nejdůležitější, své vlastní děti a manželky, jsme zanedbali. Třeba právě koronavirus nám pomůže ujmout se opět role, kterou nám Pán Bůh svěřil a vést duchovně své rodiny.
  3. Třetí oblastí je studium Bible. Rádi zdůrazňujeme, jak pro adventisty je základem Bible. Realita je žel tomuto tvrzení velice vzdálená. I jen přečíst úkol Sobotní školy je pro mnohé vzdálená meta, natož si z Bible dané téma prostudovat. Zajímalo by mě – ač se bojím odpovědi – kolik členů církve by po celém čtvrtroku, kdy jsme studovali knihu Daniel, dokázalo odpovědět třeba na tak triviální otázku, co je ve čtvrté kapitole knihy Daniel. Možná jsem příliš optimista, ale proč by právě současná krize nás nemohla přivést blíže k Bibli. Ne proto, že máme strach a hledáme tam útěchu, ale proto, že skrze ni chceme poznávat Boží tvář.
  4. Jako čtvrtou výzvu si dovolím označit naši církevní organizaci, která se jeví jako přeorganizovaná a stále méně funkční. Za posledních třicet let má církev v podstatě stále stejný počet členů, ale výborů, porad, školení a obecně administrativy máme několikanásobně více než dříve. A to přesto, že efekt pro růst církve je prakticky nulový. Jen počet všech možných činovníků a funkcí, které volíme na sborech je zarážející a počet všech akcí a aktivit nás možná už více vyčerpává, než spojuje do jednoho společenství. Třeba právě současná krize nám pomůže nejen církev zefektivnit, ale především vrátit se k určité skromnosti, pokoře a jednoduchosti první církve.
  5. Jako pátou výzvu vnímám naši evangelizaci. Bylo pozoruhodné sledovat, jak se v krátkém čase proměnila nálada ve společnosti. Od povýšeného poučování před panikou a bagatelizování „jen další chřipky“ až po vystrašenou a vystresovanou společnost, která z boje proti viru udělá svou naprostou a téměř jedinou prioritu. Od vysmívání se exotům s rouškou až po roušku jako módní trend. To vše ale skrývá něco mnohem hlubšího a tím je strach. Nám jako věřícím lidem by se nemělo ztratit ze zřetele, že jediné, co může nahradit nezdravý strach z koronaviru je zdravý strach z Hospodina. Tedy úcta, pokora před Bohem, touha se jemu líbit a ve víře přijmout jeho záchranu. A to je to, co můžeme nabídnout společnosti kolem nás.

Mohl bych pokračovat dále, ale myslím, že pět výzev stačí. Nevím, jaká bude církev po koronaviru, ale přál bych si, aby byla lepší, než je teď. Aby byla blíže Pánu Bohu, aby měla pevnější milující rodiny, aby to opět byla církev, která se vrátí k Bibli a bude skromnější a více hnutím než zkostnatělou organizací. A aby to byla církev, která bude svému okolí nabízet lék na strach. Úctu k Bohu, před kterým pokleká a vzdává mu čest, jako před tím, kdo stvořil nebe a zemi, moře a prameny vod. (Zj 14,7)


A když už jsme měli zamyšlení od Marka, ředitele ATI (Adventistického teologického institutu), tak si můžete poslechnout jednu píseň od jeho studentů:


Bohoslužba DOMA

Mnozí víte o facebookové skupině Marka Harasteje (bohoslužba DOMA), kde se lidé potkávají pomocí živých vstupů – a to nejen v době sobotní dopolední bohoslužby, ale také na začátek a konec soboty. Dnes už má tato skupina téměř 900 členů a všiml jsem si, že i mnoho z Vás tato živá vysílání sledujete. To druhé bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl do této iniciativy více zapojit a přidat svoji ruku k dílu.

Kdosi po prvním vysílání řekl, že za půl roku už to bude technicky „vymakané“ (než skončí mimořádná opatření). Jako organizační tým jsme se tomu tento týden věnovali a vysílání vylepšili. Proto bych Vás chtěl pozvat na tato tři pravidelná setkávání:

  • přivítání soboty (každý pátek od 18.00)
  • sobotní bohoslužba (každou sobotu od 11.00)
  • rozloučení se sobotou (každou sobotu od 18.00)

V neděli se posouvá čas, takže příští týden budou časy přivítání a rozloučení jiné. Budu se těšit, že se na tomto místě s Vámi potkám.

P. S. Pro zobrazení živého vysílání stačí ve skupině kliknout na příslušný odkaz, který se objeví před začátkem vysílání. Protože je vše veřejné, vysílání mohou sledovat i ti, kteří nemají účet na Facebooku.


Online studium knihy Genesis

S veselským sborem jsme mívali každou středu od 18.00 modlitební setkání (vždy v jednom ze čtyř regionů), kde jsme studovali knihu Genesis. Někteří už jste se mě ptali (a mě samotného už to také napadlo), zda bychom ve studiu pokračovali online.

Technicky bychom to mohli zrealizovat např. pomocí služby Google Hangouts Meet, kterou máme jako kazatelé od církve k dispozici. Jedná se o videokonferenci podobnou programu Skype, ke které potřebujete pouze internetový prohlížeč Chrome nebo mobilní aplikaci. Já bych vždy vytvořil videokonferenci a poslal Vám odkaz, na který byste klikli. Je to tedy velice jednoduché. Začít bychom mohli už příští středu (1. 4.) v 18.00 a studium by bylo asi na hodinu.

Pokud byste měli o tato online setkávání zájem, dejte mi prosím jakýmkoliv způsobem vědět. Abych věděl, jestli to má smysl.


Informace z církve

Na církevním webu jsem narazil na aktuální leták, na kterém se podílel mimo jiné i Slávek Vurst, nemocniční a hospicový kaplan CASD. Věřím, že pro Vás bude povzbuzením.


Přeji Vám pokojný zbytek týdne

Honza Havelka s rodinou

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


šest × 5 =